Tak když už i Kája říkala, že bych měla něco napsat....

ale když mě se tak nechce.... protože stejně ty nejlepší věci zapomenu....
školní rok začal, tadá, tadá. Ředitel už nám neříká plavčíci, ale pan Eminger nám stále říká broučci (pane Richarde, vy budete ten nejhodnější brouček a přinesete mi vodu, že ano). Opět začaly veselé hodiny chemie (Tereza neuměla sestavic vzorec soli ,,Proboha, Terezo, koho ste měli loni na chemii??" ,,Vás, pane profesore."...), na ZSV máme novýho učitele (dle jeho slov je to ,,ročník výroby ´82."), na ájinu máme taky novýho pana profesora (je mu 23, je sprostej jak dlaždič a má dobrej profil na lidech.cz. Taky mají vaši učitelé profily na lidech? :D) a mohla bych pokračovat...
Na začátku roku sme měli anglický jazykový kurz. Už to nechci nikdy více zažít. Mít šest hodin ájiny denně bylo šílený...
Teď máme ájinu jenom 4x týdně, ale pro změnu se nás učitelé snaží vydeptat samýma písemkama. Asi se blíží čtvrtletí nebo co, každopádně píšeme minimálně jeden test denně. Skvělé.
Taky sem začala chodit na znakovku. Naše učitelka je neslyšící a němá, takže už ta komunikace mezi ní a náma je srandovní :D Nemluvě o zápiscích jednotlivých znaků (dlaň dolů, ruku v pěst, trčí palec a malíček -> zatřepat.... tak to je prosím úterý :D). Ale tak docela to jde, až na to, že mam asi deset slovíček, který podle toho mýho popisu nemůžu zaboha dát dohromady.. nevadí, to se zlepší... snad...
ééé, co sem to ještě chtěla napsat?
jo
Zaregistrovala sem se na postcrossing.com (tímto ti tu stránku, Kájo, slavnostně připomínám :D) A stránka je to úplně bombastická. Jde vlastně o to, že někomu pošlete pohled a pak zase někdo pošle pohled vám (ale zase úplně někdo jiný, než komu ste ho poslali minule vy). Takže teď mám doma pohledy z Finska, USA, Islandu (i s ukázkou islandštiny, fakt zajímavej jazyk) a Francie. To byste nevěřili, jak je to krásný, najít ve schránce pohled z pomalu druhýho konce světa :)
Mimochodem, už ste někdy za domácí úkol pekli chleba? :D Já měla minulý týden tu čest... pekla sem nekvašený chleba jenom z žitný mouky, vody a soli. Bylo to tak tvrdý, že se to nedalo ukousnout, ale jako přírodní frisbee dobrý :D
A kdybych náhodou zapomněla, připomeňte mi, že nesmim mamku nechat moc dlouho u počítače. Tuhle sme jí tu nechali déle než obvykle a ona stihla projet takových stránek s divadelním programem, že sme půl září z divadla pomalu nevylezli. Ale zase mám spoustu zážitků. No řekněte mi, na koho z vás už Bartoška vyprsknul vodu? :D
A dotaz na závěr: Co vás napadne, když se řekne Lesotho?
(shánim další blázny, které napadne rizoto :D )