I need joy in my life

Mé šílenství pravděpodobně dosáhlo nejvyššího stupně. No řekněte, kterej normální člověk by se nechal upoutat uvnitř průhledný koule a pustit se z kopce? Teda kromě lidí z Novýho Zélandu? Znáte zorbing? Tak přesně o tom mluvim. Na to, že sem normálně srab, tak sem se na to nechala ukecat rychle. V tý kouli sem byla s tátou a bylo docela vtipný viset nad nim jenom za pásy kolem břicha a ramenou, s nohama v úchytech, rukama se držíce v takovejch uších jako sou v trolejbusu a koukat se na něj, jak se snaží upoutat. Instruktoři nám tvrdili, že ze začátku to bude fajn a ke konci už toho budeme mít dost, ale já to měla naopak. Než nás pustili dolů, přemýšlela sem o tom, že za chvilku budu vědět, jak se cejtí prádlo v pračce, a bude mi zle. Když sme dojeli, chtěla sem bejt prádlem, třeba i ponožkou, a zkoušet to v pravidelně v pračce znova a znova. Bylo to úúúžasný, krásný, skvělý!
Dostala sem se k tomu díky tátově práci, sponzoři jim uspořádali jakýsi sportovní den a k dispozici byl i zorbing. Organizace nic moc, ale byl to fajn den na vzduchu. Po příjezdu sme si s bratrem zabrali dětský hřiště. Houpali se na houpačkách, prolejzali prolejzačky a klouzali se na skluzavce a tak nějak sme se snažili nenudit se, protože to všechno začalo se zpožděním. Kvůli počasí se rušil tandemový seskok, takže z aktivit zbyl jenom zorbing, lanový centrum, sjezd na koloběžce ze Svatoboru a skákací boty. Kvůli moc velkýmu počtu lidí sem se nedostala na koloběžky a kvůli lenosti na skákací boty, ale zorbing a lanový centrum sem ozkoušela ( mimochodem, přede mnou na laně lezl kluk co vypadal skoro stejně jako Almqvist, Almqvistová by šílela :) ). Bratr objevil, že jeho talent ztrácet se přetrval i do starších let, takže se ztratil u zorbingu (páč se tam vozil 3 x za sebou a nechal si ujet auto, které ho mělo odvézt zpátky k nám). My sme se s mamkouna konec pohoupaly na houpačkách a pak hurá domů. Jak už sem psala někde nahoře, byl to fajn den, pěkný počasí a zážiky, na který do konce života nezapomenu.

Zapomnělo se v minulých dílech a nepodstatný zprávy:
* byla sem v divadle na hře Kumšt a viděla sem Tříšku a mladýho Hrušínskýho z docela blízka :D Mimochodem fakt vtipná hra o konfliktu tří kamarádů (ještě tam hrál Kačer), který začal tím, že si jeden z nich koupil za 300 000,- bílý obraz s bílými šikmými pruhy.
* vysvědčení dopadlo přímo parádně - jenom tři dvojky (čj, ch, bi - z tý sem měly mít trojku :D)
* na školním sportovním dni naše družstvo prohrálo v přehazce. Jo to bylo keců, že ty kvartánky přece porazíme, houby :D
* dále sem taky navštívila Cigistock - festival každoročně pořádaný na dvoře naší školy, bylo to krásný, chvílema vtipný, ale kolem 3. hodiny sem toho měla dost. Snad jenom bych vyzdvihla dvě jména: Těleso Vilém a moje oblíbence Adolpho&band.
* nu a teď snad jenom -prááázdninýýýýýý-

a nepodstatný bod: Deptá mě můj vlastní nick B.E.. O tom, že je debilní sem věděla už předtim, ale po té, co Amna do telefonu říkala Popelce, že je s B tečka E tečka, sem se rozhodla, že bych s tim měla něco dělat. Takže se jdu vymejšlet něco "lepšího", co by se líp říkalo :D Tipy vítány. Normálně bych všude psala Bára, ale těch je všude plno. To je taky důvod vzniku nicku B.E., kterým sem se začala podepisovat na spolužácích. Ve třídě máme 4 holky Báry, plus kluka s příjmením Bára, takže to chtělo nějak rozlišit. A co mě asi tak mohlo napadnout? Zkrátit meilovku a jméno a vzniklo B.E. No nic, kdybyste mi chtěli pomoct, piště do komentářů, kuji ;)