To není žlutá! To je zlatá!!

Máme to za sebou... s bezbřehou úlevou.....
No, tak zase úplně za sebou to nemáme, ještě nás čeká druhý poločas. Hrr na ně, bijte je! Ale doufám, že druhé pololetí už bude tak nějak pohodovější a klidnější a míň stresující. I když mě hned na začátku čekají dva referáty, jeden lepší než druhý. Jeden na zeměpis s třídním šprtem, ze kterýho mě asi brzo klepne (protože ten hááájzl má lepší známky z matiky a ájiny - jediných předmětů, který mi tam jdou, protože se furt hlásí a při hodinách mluví víc než učitel, ale zároveň mluví tak, že mu nerozumim, a protože pokaždý, když mluví, mám pocit, že je na mě bůhvíproč naštvanej, případně že má děsnou touhu mě naléhavě poučit, neb jsem ten blbeček z Česka) a druhý z němčiny, na který si mám připravit prezentaci o některé české knížce (Smrt krásných srnců, ať žije příprava na maturitu!) a mluvit mám 15 minut (Hilfe!). Ale nepředbíhejme události.
Teď tu sedím, někde na posteli mám hozený vysvědčení, pokud se tomu tak dá říkat, a čekám na výsledky zkoušky z němčiny, kterou jsem dělala na závěr pololetí na Fachhochschule, kam jsem chodila na kurzy. Mám prázdniny, odpočívám a dlouho do noci koukám na olympiádu. Je mi fajn a nechce se mi zpátky do Mettenu, i když vím, že bych za ten rok tam měla být ráda. Nedokážu sama na sobě tak moc dobře poznat, jestli jsem se změnila nebo ne, to ať posoudí jiní. Chvílema se ale cítím seběvědomější (což pokládám za velkou výhru, protože obyčejně má mé sebevědomí stejnou hodnotu jako to Pljuščenkovo, akorát v mínusových hodnotách), možná i trošku samostatnější, jsem schopná číst německý knížky a rozumět ději (Tak dobře, není to úplně dokonalý, ale mám ještě pár měsíců na to, to zlepšit! A já se chci zlepšit, číst knížky v originále je můj sen.) a taky se možná konečně naučím balit (Protože to jsem nucena dělat co 14 dní.Nevěřili byste, co jsem schopná do tý krosny narvat. Akorát si asi brzo strhnu kýlu....). Ale stejně mám chvíle, kdy bych nejraději řekla, jo díky, stačilo, krátká návštěva potěší, tak já bych zase šla. Jenže to bych pak sama sebe měla za hroznýho sraba a to by se mi nelíbilo. Navíc to tam bývá i fajn a ne všichni Němci jsou blonďatý ignorantní hovada (zdravim, Maxi!)!
A co jinak?
Zázračně nepropadám, jenom jsem neklasifikovaná z tělocviku (ale příští pololetí mi výmluva, že známky nepotřebuju, asi neprojde) a z ekonomiky (protože tý nerozumím a rozumět asi ani nebudu, ač se páter Markus vážně snaží a občas svůj výklad zpomalí i na srozumitelnější rychlost a na pár minut začně mluvit i spisovně), známky mi chybí i z latiny a francouzštiny, ale tam ani nechodím. Snad jediným zklamáním je čtyřka z fyziky, tu jsem měla doma docela ráda, teď se budu bát podívat české fyzikářce do očí.
Mám za sebou 14-ti denní praxi v domově důchodců, kde to bylo chvílema krásný a chvílema nudný, záleželo na denní době, zda měly sestřičky pauzu nebo se důchodci chystali po obědě na kutě a nebylo co dělat, zda bylo po pauze a najednou se všechny mohly strhnout a já s nima. No, zas tak moc jsem nepracovala :) Ale umím povlíkat a stlát postele nemocničních způsobem, vím, že se dá utírat prach v jedný místnosti přes hodinu (věděla jse, že až to dodělám, tak nebude co dělat, tak jsem si dávala záležet), umím pár bavorských výrazů a taky už vím, jak se přebalují lidi a utírají zadky, takže skvělá průprava, pokud bych někdy měla děti. Staříci byli perfektní, narozdíl od spolužáků si počkali, až se vyžvejknu, a klidně mi všechno několikrát zopakovali, povídali si rádi a často a dělili jsme si ze sebe navzájem srandu. A hezky se se mnou rozloučili. Musím se u nich ještě stavit!
Pár perliček na závěr:
- Pokud se jmenujete Barbora a chcete vyrazit do Německa, vyzbrojte se trpělivostí. Svoje jméno nějak extrémně nemiluju, ale když se tak jmenuju, tak ať mi tak říkají. Bohužel přes mojí veškerou snahu mi stále spoustu lidí říká Barbara a ne a ne se to odnaučit. Jiné dávání přízvuku také zaviňuje, že z Barbory se až moc často stává Barbóóóra. Tímto chci udělit čestnou cenu za výslovnost učiteli biologie, protože tak hezky neřekne Barbora ani rodilý mluvčí! (A nejlepší byl dotaz jednoho pána:,,Ty jsi Barbora? A proč jako Barbora?")
- V cizí zemi zásadně nepoužívejte slovník. Pokud možno, co nejvíc věcí odposlouchejte. Protože se například stává, že slovíčka, který jsou uvedená v mém krásném novém slovníku, nezná ani naše němčinářka a ve slohu mi je zákeřně podtrhává a označuje otázníky.
- Eintopf nemusí nutně chutnat hnusně. Jenom záleží na tom, kde vám ho uvaří. U nás na intru je to špica, v domově důchodců přesolenej blevajz.
- Němci mají toho nejnudnějšího Mikuláše na světe. Zklamal, chlapec.
- Neuvidim hokej Česko-Rusko a děsně mě to sejří. A to jenom proto, že deváťačky si nemůžou úkoly udělat doma a internet se kvůli nim v neděli zamyká už v šest večer. Musim zkusit Ernu překecat, ať mě tam nechá, vždyť to musím vidět!
- Včera a předevčírem jsem koukala na snowboard cross a nějak se mi to zálíbilo. Klasicky po každým sledování jakého koliv sportu mám chutě začít taky něco dělat a když už jízdu na snowboardu zvládlo i to dřevo austin (mimochodem, díky za sraz), tak bych mohla možná taky. Problém je, že nemám snowboard, neumím ani na lyžích, nemám peníze a jsem srab. Takže se jdu svých pohybových choutek zbavit v sobotu na trampolínky. Umřu asi po prvních pěti až deseti minutách. Prosím, ať to nebolí!