Babičko, proč máš tak velkou pusu? - To abych mohla kousat tatranky našíř, děvče.

Nenávidim kytky.
Nesnášim je.
Nemam je ráda.
Nechápete?
Včera sem se vrátila z botanickýho kurzu.
Už chápete?
No jo, neni nad to hodinu a půl hledat jména tří kytek podle botanickýho klíče. Pokud neznáte botanický klíč, doporučuji si ho půjčit a pokud ste kliďas, machr na bižuli nebo obojí, tak můžete zkusit hledat jména kytek, co potkáte při procházce na poli. Mimochodem ta hodina a půl je docela mizernej čas, na to, že sme to nakonec s Hankou opsaly od spolužáků, hledaly podle obrázků a následně jsme se obratně vyhnuly podrobné kontrole učitelek.
Taky jsme si ještě všichni dali s učitelkama botanickou procházku kolem tamního rybníka (ten tábor, kde sme byli, se jmenoval Oskar- Holubí kout -u Rokycan, kdyby to nááááhodou někdo chtěl hledat na mapě) a v úterý se měla konat "tůra" do jakési rezervace s kytkama, ale "naštěstí" se v půlce cesty spustil déšť a byla taková menší bouřka, tak jsme se zase všichni vrátili zpátky do tábora. Mě osobně ta nenávštěva rezervace vůůbec nevadila, představa dvou hodin zkoumaní kytek mě přiváděla do mdlob. Horší bylo, že se mi totálně promočily pohory (impregnace zřejmě stávkovala), měla sem mokrý tříčtvrťáky (ale teda jenom ze zadu, předek mi moje krásná bílá červeně puntíkatá pláštěnka zachránila) a tak nějak mi bylo mokro (kupodivu). Ale v táboře sem se převlíkla, přezula, osušila a bylo hej. Do tý doby než učitelky rozhodly, že když nemůžeme zkoumat kytičky pozorováním, že se o nich aspoň něco novýho naučíme :P
Ale jináč, pokud sem zrovna nemusela zkoumat nějakou kytku, tak to bylo supeer. Hráli sme pinčes, opejkali buřty a chleba, vyprávěli si vtipy, žvanili a žvanili (takhle fajnově sem si s Eliškou snad ještě nikdy nepokecala), fotili se (mam skvělou oběšeneckou fotku, na který vypadam jako vždycky - jako debil :D), zkoumali, jestli béčaci kecali, že jsou v rybníku pijavice, diskutovali o Ríšově praseti a jestli existuje bůh a šlapali na mravence, který se snažili nám čorchnout jídlo. Paráda. Proč nemůžeme jednou za čas někam takhle vyjet a flákat se a kecat a kašlat na organizovanou zábavu?
Jináč mam parádní skvěle dobrou náladu. Přemýšlím o tom, že rozbiju prasátko a koupim si drátky a korálky a budu motat a navlíkat, protože mě to nějak chytlo a moje nový drátkovano-pletený naušnice měli ve škole úspěch (snad ještě větší než ta moje puntíkatá pláštěnka). A taky si koupim nějaký bavlnky, protože mi přijde, že mam málo odstínů. A taky bych si mohla koupit nějaký zapínání na naušnice, protože mi pomalu dochází. A jak tak na to koukam, na rozbíjení prasátka prdim, jdu vyloupit banku.