Pane profesore, kde leží Athény? BANG!

sotva se pan profesor otočil k mapě, proletěla vzduchem smršť papírových kuliček.
Ona v tý škole bude snad nakonec i prča. A na ájině taktéž. Tam se však o zábavu nestarají kamarádky s papírovou municí, ale Patrik, kterej když promluví, tak je to vždycky absolutně mimo (a paní učitelko, víte, že ty indiáni na náměstí nejsou pravý??)
A venku je spousty krásnýho bílýho sněhu!! (fajn, je to tenoučká vrstvička hnusnýho, mokrýho, klouzavýho bléé, co si říká sníh). A ve vsi nám bouchnul plyn, takže se netopí, takže je tu kledra a zítra nejspíš zmrznem. Krásné prázdninové dobrodružství.
Dočetla sem Ďábel nosí Pradu, fajn knížka pro odpočinek. Až na to, že je tlustá a já myslela, že mi upadnou záda, když sem se s tim tahala do školy.
Taky mě pořád něco bolí. Břicho, nohy, kolena, ruce. Vše naprosto bez příčiny. Až na nos, kterej mě bolí od toho, jak mě do něj trefila při přehazce spolužačka. Jinak tělocvik taky stojí za to. Učíme se hrát volejbal ( :D :D kdo mě neviděl, neuvěří, že může být takový kopyto) a cvičili sme gymnastickou sestavu (ještě větší magořina než volejbal. V závěru mi spolužačka dělá přes hlavu kotrmelec :D Ale učitelce se to prej líbí, chtěla aby nás jeden z těch-co-umí-s-počítačema-a-s-kamerou učitelů natočil. POMOC!! Představa, že budu vyvěšená na netu, jak se snažim pohybovat ladně, je značně znervozňující )
A to nejlepší na konec: Mam regulérní kraslice. Až se mi bude chtít a nebudu líná, dam sem fotku. Strávila sem s tím dneska hodinu a půl v učebně výtvarky, kde až na jednu kvartánku byli samí primáni, ale vůůůbec sme tam s kámoškou nevyčuhovaly :D Bylo to celkem fajn, s Habibem byla sranda, učitelka vyfukovala z vajíček barvu, takže tam chodila se zelenou pusou, krása, krása.. až na to, že doteď pořád cítím ocet, z prstů mi táhne ocet... je všude....