Nuda ve školních lavicích

i v životě. Přestávám mít přehled v tom, co už sem psala a co ještě ne. Tak kdyžtak ignorujte, co už víte, mam v tom bordel :P
Ve škole je tradičně nuda. Pokud nepíšeme písemku za písemkou, zadávají nám všemožný slohovky. Na religionistiku jsme museli napsat esej o tom, co by si Ježíš počal v 21. století, na ájinu máme sepsat esej buď o naší oblíbený osobě, a nebo o našich snech a na něminu už mám měsíc psát referát o Švédsku. Paráda. Jinak naše škola letos slaví 15 let od založení, takže pořádá různý oslavný akce. Pro ty, co už odmaturovali, uspořádali Velkou přestávku (takovej velkej sraz všech, co k nám chodili) a my jsme měli ve středu Malou přestávku. Dali nám na výběr asi 16 akcí a každej si mohl vybrat, kam chtěl jít. Já a tři moje spolužačky jsme šly na origami a jelikož jsme tam byly asi nejstarší, tak jsme tam pomáhaly primánům a učily jsme je co a jak - prostě velký machři :D K radosti všech se dostavila i naše brutální primánka Kristýna, kterou mají všichni strašně rádi a to tak, že když jde po chodbě, tak se jí všichni vyhýbají obloukem. Nebojí se říkat učitelce krávo, mlátí kvintány a hraje si písničky na čudlíkách automatu na pití. Díky bohu byla ve středu jakš takš klidná, všichni vyvázli bez zranění...
Ve středu byla v tanečních prodloužená. Trvalo to tři a půl hodiny a po hodině sem myslela, že padnu. Slovní spojení "otevřít okno" jim tam nic neříkalo :P Navíc tam byla se mnou babička, bývalá zdravotní sestra, tak sem dostala zákaz otevřít na sebe o přestávce okno. To bylo tak krásný dostat se pak na vzduch! Jinak to nemělo chybu!! :D Blues s otočkama bylo prefektní :D Měla sem co dělat, abych sama nespadla nebo někoho nesmetla a nebo se nedala smíst někým jiným :D Náš taneční mistr se rozhodl, že jsme natolik zdatný, že sami při písničce poznáme co máme tancovat, takže orchestr začal hrát a já s Honzou jsme jenom pozorovali okolí, jestli se nenajde někdo, kdo ví. Když nás přešel záchvat smíchu, tak sme se tam začali nějak kejvat do rytmu, ale jako úplně v pohodě :D Jo Honza je můj stálej tanečník - tadáá. Je mu 19 a má docela odvahu, protože si o přestávkách chodil sednou ke mně, tátovi a babičce, čemuž se dost divim, vzhledem k tomu, jaká je babička výzvědná služba :/ Když ta sláva v deset skončila, už sem se nemohla dočkat, až si lehnu do postele, ale nějakej úžasnej člověk se před Líněma vyboural, tak sme tam museli s tátou čekat, až budemem moc projet a domu sem se dostala ve čtvrt na dvanáct.
Ale to nevadilo, stejně jsou prázniny, tak sem se mohla vyspat dle libosti :) Měla sem na prázdniny spoustu velkejch plánů, jak hned udělam všechno do školy a budu mít klid a ono nic :P Ale snad mi vyjde můj další plán - až dneska dojedu do Prahy, chci si zajít do jednoho obchůdku a koupit si náušnicový zapínání a pak zkusit vytvořit svoje vlastní náušnice 8) Budu s tim asi vypadat jako blázen, ale proč ne.. Už mi docházejí nápady, končim...

Já a Janina v oněch slavných tanečních :) A taťkova ruka :)