protože pokud se nezabiju na podpatcích, umřu hanbou. Jo, to bude dneska trapas. Uhodli jste - čekají mě taneční (tu přihlášku sem musela podepisovat pod vlivem něčeho :D ) No prostě krása, krásoucí. A ve čtvrtek (pokud nějakým záhadným způsobem ty taneční přežiju a pak překonám dvouhodinovku češtiny *co jsem komu...* ) jedu k babi do Prahy a domů přijedu až v sobotu. Mám nějakej akční týden. V pondělí sem byla v divadle - Vrátíš se ke mně po kolenou. Hrála tam Janžurová s Remundou. V půlce představení se jim začaly hroutit kulisy, nápověda napovídala moc nahlas, no skvělý :D Ne opravdu to bylo podařený :)
Jedna děsně nekvalitní fotka, ale jediná co sem našla :P
Jo a už můžu mluvit!! Po tý rýmě a z kašle sem prostě ochraptěla a skoro sem nemluvila. Nikdy sem neměla takovou potřebu ostatním něco oznamoval, jako když sem ze sebe ztěží dostala, co po mně chtěli ve škole. Pořád sem měla co říkat, co vyprávět a ono to nešlo :D ale už mi to jde, neni to sice ono, ale jde to. Chcete si někdo popovídat? :D
2 komentáře:
ach, rýma je sračka... a jaké to teda bylo v těch tanečních? XD
dva kroky doleva, dva kroky do prava ... pohled na ty snažící se kluky v kvádrech - k nezaplacení :D nechci vidět, jak sem vypadala já :D
Okomentovat